Troufám si tvrdit, že každý z nás vstupoval do teorie šachových zahájení italskou hrou. Každý zná první 3 tahy. Někomu tyto tahy ukázal kamarád ve škole, jinému v restauračním zařízení.
Někteří odehráním těchto třech tahů považují zahájení podle teorie za odehrané a dále již postupují stylem lidové tvořivosti a v bojích nabytých zkušeností. Tak vidíme v italské zhusta podpůrné tahy h3 (aby mi nesvázal Jf3), popř. a3 (proti vazbě Jc3), popř. u černého h6 a a6.
Nicméně i italská má svou teorii a protože je na úrovni regionálních i krajských soutěží stále oblíbená (protože s ní začíná každý), tak bych chtěl na několika příkladech ukázat, že to může být i zajímavá hra.
Existují dvě základní schémata:
a) bílý hraje ve čtvrtém tahu 4.c3
b) bílý nevěří ve výhodu prvního tahu a hraje 4.d3 (italsky nazvaná giouco pianissimo - nejklidnější hra) - aktuálně to je nejpoužívanější varianta a hraje se často i ve velmistrovských turnajích
Po 4.c3 Jf6 5.d4 exd4 6.cxd4 Sb4 - viz diagram vlevo - vzniká další rozcestí.
a1) gambitové pokračování 7.Jc3
a2) klasické pokračování 7.Sd2
Zde je ukázka gambitového pokračování 7.Jc3, jedná se o velice slavnou partii s efektní závěrečnou kombinací. Zároveň ukazuje, že i v relativně jednoduchých pozicích (obě strany měly již jen jednu lehkou figuru, ostatní lehké figury zmizely ze šachovnice) je skryto hodně dynamiky.
Vůdce bílých figur byl W.Steinitz, první mistr světa. Narodil se v Praze v židovské rodině, vůbec Židé byli vždy výborní šachisté.
Steinitz - Bardebelen 1:0, Hastings 1895
Co byste zahráli v diagramu vlevo za bílého (pozice z partie)?
Dnešní ukázka demonstruje možnosti bílého ve variantě a2) - klasické pokračování 7.Sd2. V této pozici vznikne po 7. .. Sxd2 8.Jbxd2 d5 typická pozice s izolovaným pěšcem. Lze zahrát i divočejší 7. Jc3 a spolehnout se na neznalost soupeře..
Někteří hráči se izolovanému pěšci (tzn. pěšci, který nemůže být kryt svým kolegou, protože na vedlejších sloupcích žádní pěšce této strany nejsou) vyhýbají, z mého pohledu jsou pozice s izolovaným pěšcem zajímavé. Strana s izolovaným pěšcem má dynamickou výhodu, může obsadit centrum a útočit na krále. Pokud jí to však nevyjde, má před sebou těžkou koncovku.
V tomto pokračování se budeme zabývat variantou s 4.d3. Ze záplavy remíz jsem vybral krátké rozhodnuté partie, abych upozornil na základní obraty, které se v této variantě mohou vyskytnout.
Ve výběru jsou převážně partie tzv. Canalovy varianty, tzn. že bílý hraje v 6.Sg5, která se ale v současnosti moc nehraje, tudíž by to pro soupeře bylo překvapení.
(1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Sc5 4.d3 d6 5.Jc3 Jf6 6.Sg5)
Jaké možnosti má černý?
a) 6. h6
b) 6. Ja5 s likvidací nebezpečného střelce
Do následující sbírky partií jsem přidal i pár poznámek: Italská Canalova varianta
Nedávno se mi do ruky dostala kniha Johna Emmse "Beating 1.e4 e5", návod jak vyhrávat proti e5. Jako všechny knihy z nakladatelství Everyman Chess jsou psány stylem, který si jako bílý nemůžete neoblíbit. Skoro každá partie totiž končí katastrofou černého.
Celá kniha je věnována tzv. moderní variantě italské hry, kterou jsem zde loni neprozřetelně označil jako neškodnou zbraň. Moderní varianta italské hry spočívá na následujících zásadách:
a) bílý vyčkává s rošádou (popř. udělá dlouhou rošádu, aby mohl zaútočit na královském křídle pěšci), což mu zároveň umožní
b) použít manévr Jbd2-Jf1-Jg3 (který pochází ze španělské), protože jezdci nepřekáží Vf1
Vyjdeme z následujícího postavení
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Sc5 4.c3 Jf6
5.d3 a6 tento skromný tah vytváří Sc5 bezpečné útočiště na a7 a brání bílému v myšlenkách na b4 a tahy jako Jbd2-Jc4
6.Sb3
Bílý hraje tento tah dříve nebo později, bez ohledu na to, zda chce rochovat nakrátko nebo na dlouho. Bílý si totiž musí dát pozor na výpad Ja5, jakmile by se povedlo černému vyměnit Jc6 za Sc4, tak by bílý neměl již žádnou šanci na výhodu.
6..... Sa7 Černý vyčkává, zda svého d-pěšce posune na d6 nebo na d5 a zároveň vyčkává s rošádou. (viz diagram) 7. h3 Maximum flexibility! Pokud by hned zahrál Jbd2, tak by se připravil o možnost zahrát Sg5. Navíc tah h3 je důležitá součást plánu bílého.
Nyní má černý dvě možnosti: 7...d6 nebo 7.. d5
Pokud černý zahraje někdy v budoucnu d5, má bílý k dispozici dva plány:
Plán A: držet napětí v centru, nechat ho zablokované a postupně vybudovat útok na královském křídle
Plán B: vyměnit na d5, udělat malou rošádu a tlačit na centrum
Ještě k tahu h3:
a) zabraňuje tahu Jg4
b) v případě plánu A umožňuje agresivní postup g4 nebo manévr Jh2-g4
c) brání tahu Sg4, který by byl nepříjemný v případě volby plánu B
Příklady:
Diagram: ideální postavení bílého v této variantě
Tato partie vás přesvědčí, že moderní italská není tak klidné zahájení, jak se možná většina z Vás domnívala. Stačily dvě nepatrné chybičky a po 17 tazích byl konec. Jezdci (Jf3,Jg3) naskákali na královské křídlo přes f5 (obvyklý bod průniku) a efektní obětí na g7 zlomili odpor protivníka.
Následující partie ukazuje, že lze moderní italskou použít i proti hráčům nad 2600 ELO bodů! Sargissian se ale bránil jen o 10 tahů déle, i zde jezdci vzorně sehráli svou úlohu.
Diagram z partie opět ukazuje typické využití pole f5 pro útok na královském křídle
Dnešní pokračování budu věnovat dalším dvěma ukázkám moderního pojetí italské hry. Bílý si počká s rošádou a zaútočí na královském křídle.
Gonzalez Vidal - Gomez, 2002 1:0
V této partii se černý pokusil zaútočit tahem Jh5 na slabé pole f4 a zároveň zabránit tahu Jg3. Bílý této hrozbě bránil tahem g3 a posléze g4. S rošádou bílý vyčkal až do 16.tahu, černý postupně odvedl všechny figury na dámské křídlo, ale jejich chumel mu nebyl k ničemu.
opět realizace klasického plánu bílého, postavit Jf3,Jbd2-f1,Jg3, pokud se černý pokusí vyměnit Sb3, tak ho radši schovat na c2. Dáma poskakuje po malých krůčcích na královské křídlo (De2, jakmile se rozjede Jf3-h4, tak jde na f3. Bílý král všechno v klidu a bezpečí pozoruje ze své pozice na e1. Celé to skončí rychlým matem černému králi.
Stejné téma jako v minulém díle. Bílý vyčkává s rošádou a volí standardní plán.
V partii Tiviakov-Buhmann, 2009 1:0 použil černý obranu 10.Se6. Dále je rozebrána možnost 10.h6. Tah h6 sice zabraňuje možným vazbám typu Sg5, ale má jednu vážnou nevýhodu, oslabuje královské křídlo. Bílý může použít přímý útok tahem g4!?. V partii po Se6 černý zkusil Jh5, na což bílý reagoval klasicky tahem g3, čímž zabránil Jf4. Posléze využil špatné postavení Jh5 tahem Jh4, čímž s tempem dostal Jf3-h4-f5 a dosáhl klasické útočné pozice.
V partii Jemelin-Klimov,2009 1:0 použil černý obranu 9.Se6 bez tahu d5. Bílý ponechal svého střelce Sb3 k výměně a postavil jezdce do postavení f3+g3.
Pro pokročilé - kdo chce opravdu porozumět šachu..
Pro pokročilé - kdo chce opravdu porozumět šachu..
Co takhle zkusit tah f5 proti italské obraně? Petr Koutný vám na you tube vysvětlí jak na to.